Tím hlavní důvodem, proč jsem se rozhodla vyjet do Gruzie, byla chuť poznání, chuť naučit se něčemu novému. Přestože jsem minulý rok dokončila vysokou školu, necítila jsem se úplně připravená na další etapu života.
Před dvěma roky jsem byl na svém prvním workcampu ve Španělsku, kde jsem se tak trochu otrkával, a byl řadovým členem skupiny. Loni jsem byl dobrovolníkem v Mexiku, kde nás bylo méně a podmínky zajišťovaly možnost ale i nutnost zhoštění se vůdcovské role v některých situacích.
Zuzka se vydala na workcamp do Mongolska. Kromě zemědělské činnosti se starala i o děti z místního sirotčince.
Terka se vydala v létě na workcamp do Irska. Pomáhala tam lidem se znevýhodněním. Nebyla to její první workcampová zkušenost. Rok předtím už byla v Tanzánii. O obou workcampech i o tom, co doporučuje těm, kteří dobrovolnictví zvažují, si s INEXem povídala.
Už delší dobu jsem byl rozhodnutý, že v roce 2018 si udělám asi roční přestávku a vyrazím za dobrovolnickou činností někam do zahraničí. 31. května jsem pověsil na hřebík start-upový život a vyrazil jsem s INEXem na projekt do Nairobi v Keni.
Zdrávo. Na 120 % si dovoluji tvrdit, že vás upoutal název článku. Kámen, nůžky ani papír sice nemají s naším workcampem nic společného, ale název článku úplně vystihuje naše myšlenkové pochody při vybírání workcampu, byla to totiž docela sázka do loterie.
Nápad vyjet na dobrovolnický projekt se u mě původně objevil hlavně z jednoho důvodu – cestování. I po všech dosavadních zkušenostech můžu říct, že workcamp je pro mě nejlepší forma cestování. Není to slepé chození po památkách nebo za průvodcem, ale aktivita s nějakým cílem a účelem.
Miluji Francii, její přírodu, obyvatele a produkty. Strávil jsem v ní již pár dovolených s rodiči a tak když přišlo na řadu zvolení si místa již mého druhého workcampu, neměl jsem jediné pochyby. Byl to vysněný workcamp.
Kdy a kam? Na svůj první workcamp jsem se vydala před dvěma lety. Byl to workcamp v horách ve Švýcarsku a o rok později jsem se vydala ten stejný workcamp, protože se mi tam moc líbilo.
Michal o prázdninách chtěl dělat něco jiného, než mít jen obyčejnou brigádu, chtěl se někam podívat a poznat něco nového. Vydal se tedy na workcamp do Srbska, kde značil turistické trasy a odklízel je od popadaných stromů.
Karibuni Tanzania (“Díky Tanzanie”), tak se jmenuje moje FB album s fotkami z workcampu v Tanzánii a je opravdu za co děkovat.
Můj příběh začíná už několik měsíců před samotným workcampem, když jsem přestal s fotbalem. Zjistil jsem v tu chvíli, že mě čekají prázdniny plné volna – žádná soustředění a tréninky.
Hoang se vydala na workcamp na Srí Lanku, kde připravovala aktivity pro děti v dětském domově. Nebyla to její první zkušenost s workcampy. V roce 2017 byla ve Vietnamu, odkud pochází její rodiče. Co Hoang přimělo znovu na workcamp vyrazit, jaká byla její pracovní náplň a co si z workcampů odvezla.
Moje první zkušenost s workcampy se datuje do parného července léta páně 2017. Abych utekla před horkem, odcestovala jsem na sever do Dánska.
Rozhodnutí vydat se na zkušenou do světa ve mě kvetlo dlouhou dobu. Několik let se ve mě stupňoval pocit, že toužím po poznání, po nové kultuře, po dobrodružství. Od mé sestry jsem dostala tip na INEX – Sdružení dobrovolných aktivit.
Naše dobrovolnice Jana se vydala na tři měsíce na projekt do Ugandy, kde pracovala v místní nemocnici. I přesto, že do té doby neměla praktické zkušenosti ze zdravotnictví, dostala se i na operační sál. O tom všem a mnohém dalším nám Jana povyprávěla.
Co se vám vybaví, když se řekne „Baťa“? Pravděpodobně vám v hlavě zasvítí červené logo a vzpomenete si na své oblíbené boty, které od Bati máte. Někteří si představí město Zlín a jeho typickou baťovskou architekturu.
„Já fakt nejsem extrovert. A seznamování není úplně můj šálek kávy,“ říkala na začátku své cesty Klára Dubinová. A jak to ve skutečnosti pak dopadlo?
Po komplikované cestě s několika přestupy přijíždím do cílové destinace – na vlakové nádraží ve vesnici Canfranc, která se nachází v Pyrenejích, kousek od španělských hranic s Francií. Přímo před železniční stanicí stojí dva historické vagóny a my se máme podílet na jejich opravě.
Byla jsem zatím jen v Německu, ale už pomalu plánuji další workcamp, tentokrát bych se ráda podívala do severní Evropy.
O tom, že dobrovolnictví a workcampy nejsou omezené žádným věkem a mohou být skvělou možností, jak strávit volný čas v létě, se s námi podělila Pavla Kočí.
Pěkné klišé, napadlo mě, když jsem slyšela tuto větu při závěrečném setkání s místními obyvateli, v jejichž vesnici náš Workcamp pracoval. To jsem ještě netušila, že po návratu do Prahy budu chtít na nádraží obejmout první Korejku, kterou uvidím…
Samotné dobrovolnictví mě lákalo už dlouho, pokoušela jsem se v rámci mojí práce jako dentální hygienistka o pár projektů sama, ale tak nějak to pořád nebylo ono a nabídka INEXu byla velmi široká. Na Srí Lance jsem si to moc užila.
Díky účasti jsem byla svědkem toho, jak probíhá domluva mezi místním partnerem a vedoucími a jak se organizují jednotlivé aktivity a práce. Mohla jsem pomáhat s překladem a také se vydat do ulic a propagovat setkání zahraničních dobrovolníků s místními občany…
Jako 16 letá studentka gymnázia, která by ráda strávila prázdniny smysluplným způsobem, jsem se toto léto rozhodla účastnit se nějaké dobrovolnické akce.
Na workcamp do Nepálu do Kavresthali community of Káthmándú district jsem odjížděla s klasickou směsí obav a nadšení. "Učit angličtinu děti v Nepálu bylo něco, o čem jsem už dlouho snila, a tak jsem se jednoho dne přestala vymlouvat na nedostatek času a prostě jsem se během pár týdnů sbalila.
Jan Vondráček vypráví o svých zážitcích z workcampu ve španělském Katalánsku
Chceme být slyšeni a chceme slyšet jiné. Chceme se smát a užívat si život, najít přátelství a udržet jej. A právě to jsem na tomto workcampu získala – přátele, se kterými si můžu popovídat o všem, co je pro mě důležité." A spousta dalších vzpomínek Aleksandry Krajewské o její letní cestě.
Zjistila jsem, že mám dost volného času a že bych jej ráda smysluplně využila. Měla jsem pocit, že slyším něco jako volání k tomu být dobrovolníkem, sdílet své schopnosti a svůj čas s druhými…
Letošní prázdniny jsem chtěla strávit jinak a poznat možnosti, které tu pro mladé lidi jsou. Proto, když mi kamarád řekl, že už několikrát o letních prázdninách vyjel do ciziny jako dobrovolník, neváhala jsem ani vteřinu. Na stránkách INEX-SDA jsem vybírala už jen vhodný workcamp pro sebe.
Ke konci srpna jsme se se spolužačkou Terkou rozhodly, že bychom v září rády vyrazily na nějaký workcamp. Měly jsme volný konec září a začátek října před začátkem semestru.
Neměla jsem s ničím podobným žádné zkušenosti, takže to byl krok do neznáma. Vybrala jsem si workcamp na finské ostrovní pevnosti Suomenlinna, která je také jednou z finských památek UNESCO. Asi i tím se tento workcamp odlišoval od mnoha jiných.
Pořád mi v hlavě probíhalo, že musím odjet pryč, než si znepřátelím všechny okolo. Dala jsem výpověď v práci a odjela do Nepálu díky INEX-SDA s čistou hlavou.
V Praze většinou odcházím ráno z prosvětleného bytu a vracím se do tmavých místností. Jsem v tempu, které (zdá se) nejde zastavit. Ale zastavit bylo přesně to, co jsem chtěla. A jelikož už nemám prázdniny, ale pouze dovolenou, dovolila jsem se a odjela za tři týdny do Barmy.
Do třetice všeho dobrého. To jsem si říkala, když jsem se letos na jaře rozhodla, že si podám přihlášku na můj v životě již třetí workcamp. I když cestuji hodně, chtěla jsem po letech zase zažít tento jiný druh cestování, který kromě poznání nového místa a lidí zahrnuje i smysluplné využití času.
Na následujících řádcích se pokusím vysvětlit, co mě motivovalo k tomu, abych se stal dobrovolníkem v Moskvě, co mi tato mimořádná zkušenost dala a proč je dobré zabývat se dobrovolnickou činností.
Děkujeme ti za přihlášení k odběru našeho newsletteru. Budeš první, kdo bude vědět, co nového se u nás v INEXu děje.
Pomáhají k funkčnosti našich stránek a umožňují analýzu jejich návštěvnosti. Detailní informace najdeš v našich GDPR Zásadách.
