První polovinu jsem života jsem prožila prozkoumáváním okolí malé české vesničky, kde jsem se narodila, a čtením knih o krásných cizích zemích. V té druhé se zatím toulám po různých českých a zahraničních městech a snažím se to všechno vidět na vlastní oči. Během studia na vysoké škole jsem absolvovala studijní stáž v Limě a lidé a krajina Jižní Ameriky se mi staly vzdáleným domovem, kam jsem se chtěla někdy nějak vrátit. 

Ať už jsem byla kdekoliv, vždy mi přišlo důležité se na delší nebo kratší dobu vracet zpátky do svého rodného kraje a snažit se podílet se na tom, aby i náš ospalý region žil a měnil se k lepšímu.  Během let jsem u nás dobrovolničila v různých místních spolcích při organizování projektů a akcí na podporu kulturního života a veřejného prostoru v mé vesnici nebo okolních malých městech – třeba letní kino na vsi nebo festival na podporu chátrající památky.  Přiložit ruku k dílu a pak vidět výsledek naší snahy a dopad přímo na místě, mi přišlo samozřejmé, ale zapojit se do dobrovolnictví v zahraničí mě až donedávna vůbec nenapadlo. Během „dospělého“ života a práce je těžké někam odjet jinak než na dovolenou. Dobrovolnictví v zahraničí mi proto přijde jako výborná příležitost vyjet do cizí země aprožít něco, co bych jako běžná turistka nezažila.

K přihlášce na workcamp jsem se dostala víceméně náhodou přes facebookovou stránku věnující se kultuře Jižní Ameriky, několik dnů před deadlinem. Program workcampu v Bataypoře mne zaujal hned na první pohled na nadpis. Do té chvíle jsem ani pořádně nevěděla, že na pokraji brazilské džungle existují města založená a pojmenovaná Baťou a že v nich dosud udržují českou kulturu a češtinu. Dobrovolnictví v krajanském městečku v Brazílii se mi zdálo stvořené přesně pro mě, takže jsem přihlášku bez váhání vyplnila během několika minut. Teprve po kliknutí na odeslání přihlášky jsem začala zjišťovat co je INEX vůbec za organizaci a jaké všechny dobrovolnické aktivity provozují.  Myslím, že v tomto případě se mi vyplatilo zariskovat a přihlásit se impulzivně – na workcamp jsem byla vybrána a INEX se ukázal jako správná volba. Vzhledem k jejich zkušenostem s dobrovolnickými aktivitami mimo Evropu s vizí a smyslem, mám v organizaci důvěru a během příprav na cestu cítím podporu a skutečný zájem o workcamp a nás jako účastníky.Při své předešlé cestě po Jižní Americe jsem potkala dva brazilské kluky, se kterými jsme si povídali o českých spisovatelích a režisérech, které moc dobře znali a tvrdili mi, že Češi a Brazilci mají velmi podobný zvláštní smysl pro humor. Tak brzy uvidíme, jak zábavný bude tento mix. Už se těším na to, co nám workcamp v Bataypoře přinese za dobrodružství, a jsem vděčná za tuto příležitost. Teď už zbývá jen pár týdnů na rychlokurz portugalštiny a můžeme s Markem vyrazit.
Sleduj naší cestu na INEXím Instagramu pod #AlMaWorkcampujou.

S Alžbětou pojede do Brazílie i Marek: