Už odmalička miluju cestování a cizí jazyky, takže jsem před asi sedmi lety začala jezdit na workcampy přes INEX. A právě na jednom víkendovém školení INEXu jsem se poprvé dozvěděla o možnosti jet na delší dobu do zahraničí jako dobrovolník přes Evropský sbor solidarity. V té době jsem měla za sebou už dva semestry ve Francii přes Erasmus+ a dva měsíce práce ve Stockholmu. 

Přes léto jsem zařídila, co bylo potřeba, a prvního září vyrazila autobusem do Francie. V té době už jsem byla v kontaktu s druhou dobrovolnicí Sophií z Německa. Každá jsme dostala svůj byt přímo v domově, kde jsme pracovaly. Měly jsme tam všechno, co jsme potřebovaly, a k tomu navíc obrovskou společnou terasu. 

V domově bydlelo asi čtyřicet klientů, všichni na vozíku a většina z nich měla i mentální postižení. Zezačátku byl kontakt s některými trochu šok, i když už asi šest let jezdím na tábory pro děti i dospělé s postižením. Někteří na tom byli zdravotně hodně špatně, ale my jsme měli na starosti jen vymýšlení aktivit, na péči o klienty tam byli pečovatelé a zdravotníci.

Jsem moc ráda, že jsme na stejném projektu byly se Sophií dvě, protože se z ní stala taková mladší sestra. I když jsme každá jiná, dobře jsme si rozuměly, často spolu vařily, zpívaly a cvičily. Díky ní jsem se ani během lockdownů necítila opuštěná. 

Můj rok ve Francii byl i přes složitou situaci ve světě neskutečný zážitek. Všichni klienti v práci i noví kamarádi mi neskutečně přirostli k srdci a loučení bylo dost těžké. Do Česka jsem se vrátila před třemi měsíci, ale i tak jsem pořád plná dojmů a mám neustále chuť ostatním vyprávět, co všechno jsem tam zažila. ☺ Jestli chcete i vy zažít nezapomenutelný rok, učit se nové věci a potkat kamarády na celý život, rozhodně jeďte na nějaký projekt Evropského sboru solidarity, nebudete toho litovat! 

Zajímá tě jaké projekty Evropského sboru solidarity (ESC) jsou aktuálně v nabídce?