Cestování, které vás nezruinuje finančně a můžete vyjet klidně sami, protože tam na vás vaši spoluúčastníci už čekají, ale hlavně tam něco děláte. Přestože je dobrovolnictví i o pomáhání druhým lidem, v obou případech mi dalo milionkrát víc, než jsem dala já.

Moje oblíbená část workcampu je jednoznačně poznávání místních lidí. Kde jinde se vám naskytne příležitost si s cizincem jen tak sednout a zeptat se ho na všechno, co vás zajímá a slyšet z první ruky, jak je to doopravdy, a ne jak se to tváří ve filmech nebo na internetu? Poznávání jiných zemí a kultur nám umožní zjistit, jak dobře se máme v naší situaci, čeho si vážit a co se naopak snažit změnit. A poznávání konkrétních lidí z jiných zemí a kultur je skvělý způsob, jak předejít předsudkům a naučit se, že jsme všichni v základu stejní, a kolik toho můžeme mít nečekaně společného.

Můj workcamp v Arménii

Projekt se konal v botanické zahradě, v jejímž areálu jsme i bydleli. Zahrada dříve patřila k těm nejkrásnějším ve městě, ale kvůli nedostatku financí a zaměstnanců se nedaří jí udržovat. Workcampy už se tam konají několik let po celé léto a místní to neuvěřitelně oceňují. Dokonce za námi chodili náhodní lidé a děkovali nám, že je to zahrada, ve které si hráli už jako děti a jsou hrozně rádi, že se tam někdo snaží pomoct. Naše práce spočívala hlavně v udržování stromů a rostlin. Navíc jsme se o nich něco naučili od zdejších pracovníků, kteří nás provedli obřími skleníky.

Dobrovolníků tam bylo i s vedoucími celkem šestnáct. Byli tam Poláci, Rusky, Španělé, Němec a taky jedna další Češka. Vedoucí workcampu nás téměř každý den vzali někam do města, a jelikož jsme měli tu výhodu bydlení přímo v hlavním městě Yerevanu, aktivit tam bylo opravdu hodně, od muzeí a trhů až po bary. Navíc je Arménie malá země, takže jsme během dvou týdnů stihli autem navštívit prakticky všechna hlavní turistická místa, vyzkoušeli jsme si tradiční jídla a tance, prostě jsme získali pravý autentický zážitek.

Můj workcamp v Jižní Koreji

Projekt se konal úplně na jihu země na ostrově Wando, kam jsme se dostali ze Seoulu autobusem. Workcamp se zaměřoval hlavně na komunikaci se zdejšími dětmi na příměstském táboře, které neumí moc dobře anglicky. Ubytovaní jsme byli ve zdejším vzdělávacím centru, kam děti každé ráno samy přicházely a trávily s námi většinu dne. Společně s vedoucími jsme pro ně vymýšleli program a hráli různé týmové hry. Hlavním cílem bylo seznámit děti s kulturami našich zemí, například je naučit něco z našeho jazyka, předvést jim, jak se vaří naše tradiční jídla a tak podobně. Takovou příležitost děti v malých městech dostanou jen stěží. Vidět v těchto místech cizince je totiž opravdu rarita.
Tentokrát jsem na campu byla jediná Češka, takže jsem se tím musela vypořádat sama. Další dobrovolníci byli třeba z Itálie, Francie, Mexika, Indonésie nebo Ruska. Po celou dobu workcampu jsme taky trénovali tancování, zpívání a učili jsme se hrát na tradiční bubny, abychom na konci ve zdejším kostele předvedli hudební vystoupení pro rodiče dětí. Po skončení workcampu jsme měli několik volných dní na společné aktivity, kdy jsme měli příležitost navštívit okolní památky, jít s dětmi na pláž a taky vyzkoušet místní zábavu, jako například karaoke.

Protože mě v Arménii mrzelo, že jsem si koupila letenku zpátky hned po skončení projektu a nenaplánovala jsem si další cestování, jako další dobrovolníci, rozhodla jsem se to letos napravit. A rozhodně to doporučuju, protože od místních dostanete skvělé rady, kam se vydat. Oni to tam samozřejmě znají nejlépe. Jelikož se sešel skvělý kolektiv, většina lidí se rozhodla cestovat po skupinkách, ať už zpátky do Seoulu nebo na jiná místa. Já jsem se například se Španělkou Andreou vydala na spontánní cestu na nádherný ostrov Jeju-do, kterému se přezdívá Korejská Havaj.

Jet alespoň jednou na workcamp doporučuju úplně každému. Moje největší rada je nebát se! Nebát se jít do toho sám a nebát se ostatních, protože nemáte důvod. Naopak si uděláte kamarády po celém světě, a to můžu potvrdit i jako introvert, který si nové kolektivy úplně neužívá. Navíc už dopředu víte, že máte společnou touhu cestovat, pomáhat a máte mysl otevřenou novým informacím, takže vám zbývá opravdu malá šance, že byste si nesedli. Pro mě to rozhodně letos nebylo naposledy, a dokonce přemýšlím i o vedení workcampu v Česku.