Prohledával jsem dostupný seznam a v tu chvíli jsem spatřil název: „amongeFrance’snicestvillage“. Jakmile jsem toto zahlédl, bylo mi jasné, kam chci tentokrát jet. Pro jistotu jsem si vše ještě zkontroloval na google obrázcích a po prvním pohledu na nádhernou citadelu jsem si nepřál nic jiného, než aby byla moje přihláška přijata. Stalo se a já o několik měsíců později stál na místě setkání s očekáváním, nadšením a stresem zároveň. Jací budou ostatní dobrovolníci, se kterými budu trávit následující 3 týdny? Sedneme si? Nenastanou žádné náboženské, či národnostní konflikty? V hlavě se mi honilo tolik věcí, které se mohou či nemohou stát. Ať už ty krásné, pozitivní nebo ty škaredé, negativní. Nastal čas a já vidím skupinku lidí s kartonem a nápisem „WORKCAMP CONCORDIA“. Všichni jsou usměvaví, plni energie a nadšeni z účasti.

Po převozu auty jsme se přesunuli na místo, kde jsme následující 3 týdny bydleli – do tělocvičny. Byly v ní opravdu strašné postele, takže po první noci většina spala jen na matračce na zemi. Vedle nich byly uzavíratelný box na prádlo a batohy. Koupelnu jsme měli plně vybavenou a asi nejlepší byl tenisový kurt hned vedle tělocvičny, kam jsme měli neomezený přístup. Na místě se nacházela také plně vybavená kuchyň se stoly, u kterých jsme v čase jídla usedali.

Bourání a stavění

První dny jsme strávili seznamováním se se členy našeho campu, prozkoumáním okolí, učením technik, které budeme používat při práci, rozvrhnutím týmů pro vaření, uklízení a podobně. Začali jsme také s výlety, ať už k řece, kterou jsme měli vzdálenou asi půl hodiny chůze lesem nebo do citadely, kde se nám naskýtaly překrásné výhledy na řeku, okolní krajinu a blízká města. V dalších dnech jsme od pondělí do pátku vždy 4 hodiny denně pracovali a o víkendech jsme dělávali výlety.

Práce byla více než zajímavá

Renovovali jsme starou spodní hradbu, která zajišťovala stabilitu vysoké hradby citadely. Hradba byla zarostlá vegetací, špatně postavená, či ze špatného materiálu. Zpočátku jsme zničili zeleň zahalující přední kameny hradby, abychom mohli rozhodnout, zda je zeď postavena správně. Většinou nebyla, a proto jsme museli celou hradbu zničit (výška byla asi 150cm) a to do hloubky 80cm. Když jsme zničili většinu hradby, mohli jsme ji po instruktáži správně postavit. Používali jsme techniku 13. století čili žádný beton ani tvarované materiály, pouze kameny. Přední (viditelná) strana se tvořila z hezkých kamenů a zadní se vždy při každé vrstvě vyrovnala menšími nebo nevzhlednými kameny. Celkově jsme opravili či očistili 45 metrů.

Francouzské písně za doprovodu kytary

Během volného času ve večerních hodinách jsme většinou pili výborné víno z regionu a hráli při tom hloupé, jednoduché, akční, poznávací, emotivní či vážné hry. Nechyběly samozřejmě takzvané „drinking games“, kterých jsme si všichni užili opravdu moc. Také jsme mohli poslouchat krásné španělské či francouzské písně za doprovodu kytary a později i tahací harmoniky. Měli jsme 2 velké reproduktory, notebook a mp3, takže poslech hudby a tancování bylo také na denním pořádku. Každý jsme díky tomu mohli s ostatními sdílet hudbu z vlastní země. O víkendech jsme byli na kánoích, navštívili jsme nedaleké hrady, templářské vězení, okolní města a region. Poslední víkend nás dokonce přijeli navštívit dobrovolníci z dalšího workcamp, který byl asi 50km vzdálený. Za to vše patří obrovské poděkování vedoucím, kteří vše perfektně připravili, vždy vyslyšeli naše názory či požadavky a dle toho přizpůsobili program.

Moje pocity jsou jen pozitivní. Rozhodně nelituji, že jsem se zúčastnil. Všichni ti lidé z různých zemí a s různými životními příběhy. Úžasné propojení s obyvateli citadely. Pokaždé nás rádi viděli, dávali nám ve svých obchodech se suvenýry slevu, darovali některé věci a také nám každý týden přivezli přepravky se zeleninou a masem. Práce byla z mého pohledu velice užitečná. Kolektiv a organizace pracovaly výtečně. Jelikož jsme měli jen 2 auta, často jsme volili jako způsob dopravy stopování, což jsem si velice oblíbil a využíval. Byl to vysněný workcamp. Příští rok se ve stejném městě bude konat pokračování, takže každému doporučuji. Název je Domme.

*Martin Indrych (18)
Mezi jeho záliby patří florbal, slackline a nejvíce ze všeho cestování a poznávání nových lidí. Je otevřený všem výzvám a překážkám. Workcamp ve Francii byl již jeho druhý. První byl v Rakousku, z něhož si odnesl velice pozitivní zkušenost a podnítil jej k dalším dobrodružstvím.

Chceš zažít svůj vlastní příběh na workcampu? Tak si vyber z naší aktuální nabídky a vycestuj také!