Pocházím ze Šumperka, kde během střední školy započaly moje první cestovatelské krůčky. S pár přáteli jsme za tu dobu objevili krásy Barcelony, Mallorky a Amsterdamu. Po těchto zkušenostech jsem zjistil, že cestování je něco, co mě naplňuje a co bych chtěl v budoucnu provozovat častěji. Mimo samotné cestování jsem si doplňoval znalosti i z řad cestovatelských přednášek, a i přednášek o dobrovolnictví. Z cestovatelských přednášek bych rád vypíchnul Láďu Ziburu, jehož přednášky a knížky mi poskytli zcela nový pohled na cestování, a to cestovat sám a co nejdál. Říká se, že by každý člověk měl alespoň jednou za život vycestovat sám. Vycestovat sám a na vlastní pěst poznat nové kultury, lidi a sebe sama, jelikož tyto zkušenosti a zážitky jsou nenahraditelné.

Během stejné doby jsem měl povědomí i o dobrovolnictví. Sledoval jsem videa, přednášky a zkušeností ostatních na internetu. Tyto lidi jsem obdivoval a věděl jsem, že jednou bych si to rád zkusil. V tu dobu to byl pouze sen. Takový, který si určitě jednou každý z nás v hlavě zaznamenal a nic víc proto neudělal. Nutno podotknout, že už v té době jsem měl slabost pro vzdálené země, mimo Evropu. Místa, která jsou pro mě kompletně nová. Jedním z těchto míst je Afrika, která mě odjakživa vnitřně zvláštním způsobem přitahovala. Způsobem, který nedokážu vysvětlit. Touhu Afriku poznat mi prohloubilo objevení Deana Schneidera, člověka, který zachraňuje zvířata,  na Instagramu. Jelikož jsem milovník zvířat, navštěvuji útulky a přispívám na organizace zabývající se jejich záchranou, řekl jsem si, že to chci posunout ještě dál a dobrovolničit v Africe, ideálně se zvířaty. Můj sen v hlavě se najednou rozrostl.

Čas plynul, přišla vysoká škola a můj sen, ačkoliv byl stále někde v hlavě, se neblížil k realizaci. Měl jsem tu závazky, které jsem nechtěl opustit na delší dobu, a tak jsem svůj sen stále odsouval se slovy: „Někdy v budoucnu až bude čas“. Avšak jednoho dne přišel zlom. Moment, kdy jsem věděl, že musím vypadnout co nejdál a zjistit, kdo vlastně jsem (reality check, který měl snad každý ve svých 20s :D). Sen a cíl jsem už měl, zbývalo už jen najít způsob. 4 měsíce jsem si dělal svůj research a hledal možnosti. Stále jsem narážel na zahraniční organizace, které si za zprostředkování účtovaly obrovské peníze a pro mě byly tyto možnosti nemyslitelné. Nevzdával jsem to a pokračoval jsem dál, domlouval jsem si schůzky s podnikateli, kteří podnikají kdekoliv v Africe, v domnění že budou mít jakýkoliv kontakt na místní organizace. Tento způsob bohužel taky nevyšel. Avšak jednoho dne mi přistál záchranný kruh – INEX, na který jsem narazil čistě náhodou. Okamžitě jsem si začal zjišťovat podrobnosti a byl jsem nadšený, že jsem našel transparentní českou organizaci se zkušenostmi v oblasti dobrovolnictví mimo Evropu. Netrvalo dlouho a našel jsem svůj workcamp – AHERO RESOURCE CENTRE v Keni. Ačkoli zcela původně jsem si představoval práci se zvířaty, Ahero Resource Centre nabízí práci s dětmi. Jelikož mám děti rád, od svých 13 let děti trénuji a 6 let jsem dělal instruktora na seznamovacích kurzech, bylo to pro mě jednoduché rozhodnutí. Děti jsou zdrojem radosti a jestli mi má být odměnou právě jejich radost, tak jsem s přihláškou neváhal ☺. Po podání přihlášky započaly přípravy. Poznat Afriku, konkrétně Keňu, místní lidi, jejich kulturu a přírodu byl můj sen, a ten se pomalými krůčky blíží ke splnění.

INEX mi ve všem poskytl podporu – pomohl mi s přihláškou, provedl víkendovým školením a po celou dobu bude stát za mými zády. Jsem rád, že se na ně můžu případně s čímkoliv obrátit. Moje cesta začíná 4. srpna a pokud ji chceš zažít se mnou, sleduj INEXí Instagram. ☺