Již na střední škole jsem se dozvěděla o možnosti vyjet do zahraničí s Evropským sborem solidarity, ale pořád jsem nenacházela čas (a možná i odvahu) tento plán uskutečnit. Po vystudování vysoké školy jsem konečně cítila, že je ten správný čas a jsem připravena si splnit položku na bucket listu. Zaregistrovala jsem se tedy do databáze Evropského sboru solidarity a začala si hledat „svůj“ projekt.
Jelikož jsem již měla nějaké zkušenosti s osobami s postižením, vybrala jsem si projekt v Řecku zaměřený na podporu dětí a mládeže s různým typem postižení. Mojí hostující organizací se stal Tandem NGO – nevládní organizace, která se nachází v areálu ústavu pro děti a mládež s postižením na Aténské riviéře.
Můj 6měsíční projekt začal 1. března 2023. Po příjezdu na místo projektu mě čekal střet s realitou. I když mě koordinátorka projektu dopředu seznámila s nevyhovujícími podmínkami, které panují v ústavech, prvotní šok mě neminul. Abych trošku přiblížila realitu, tak v ústavu se nachází kolem 80 úžasných osůbek od 5 do zhruba 20 let, které mají těžší až lehčí postižení, a/anebo pocházejí z traumatického prostředí. Tyto osůbky bydlí v 5 menších budovách, ve kterých se kromě nemocničních postelí nenachází skoro nic. Starají se o ně zdravotní sestřičky, které ale často vykonávají svou práci automaticky a bez většího zájmu.
Jediné dva pozitiva, která jsem byla schopna najít, bylo umístění instituce (krásné prostředí blízko moře) a existence Tandemu. Tým Tandemu poskytuje dětem/mládeží pedagogickou a psychologickou podporu a odvádí neskutečnou práci při jejich celkovém rozvoji. Dobrovolníci v Tandemu mají hlavně na starost organizaci volnočasových aktivit (lekce vaření, lekce angličtiny, sportovní aktivity, rukodělné činnosti, hudební aktivity atd.). Převážně je ale větší pozornost věnována aktivitám mimo ústav (výlety do kina, restaurací, muzeí, na koncerty, hřiště, pláž atd.). Tyto aktivity jsou velmi důležité, jelikož, je to jediná možnost, kdy děti mohou opustit na chvilku ústavní prostředí a zažít něco neobvyklého. V Tandemu jsem pracovala po boku 5 dlouhodobých dobrovolníků z Německa, Libanonu, Francie, Belgie a Brazílie. Pracovali jsme vždycky 3 hodiny dopoledne a 3 odpoledne a svými aktivitami jsme se snažily narušit nudnou rutinu instituce. Kromě ESC dobrovolníků jsem měla možnost se také setkat s krátkodobými dobrovolníky z Kanady, USA, Austrálie a poznat pár lokálních dobrovolníků.
Přiznám se, že předtím než jsem vyjela na ESC, mou hlavní motivací vyjet do zahraničí nebyl samotný projekt, ale cestování, poznávání nových přátel, kultury a sbírání nových zážitků. V průběhu mého dobrovolnictví se ale všechno změnilo a projekt Tandemu se stal pro mě velmi důležitý a zcela mě pohltil. Vytvořila jsem si pouto z většinou dětí/mládeže a díky neuvěřitelné podpoře ze strany koordinátorky, mentora a jiných dobrovolníků jsem se zvládla vypořádat i s náročnějšími situacemi a celkovým prostředím instituce.
O projektu bych byla schopna mluvit bez přestávky, ale samozřejmě to nebylo jenom o tom. Víkendy jsme měli volné, takže mám i spoustu jiných zážitků. Za svůj pobyt v Řecku jsem stihla důkladně prozkoumat Atény a navštívit Delfy, Monemvasii, Areopoli, Spartu, ostrov Aegina a Thassos. Pochutnat si na místních specialitách (nejvíc jsem si oblíbila souvlaki, musaku a tzatziki). Naučit se obstojně řecky. Vidět nespočet západů slunce. Stoupnout na mořského ježka. Fungovat i přes nedostatek spánku. Dostat pokutu v MHD (rada: v Aténách kontroly nejsou, všichni jezdí na černo, moc nepomohla). Zjistit, že Řekové jsou fakt milí (až na řecké řidiče). Naučit se trpělivosti čekáním na autobus a doufáním, že se někdy objeví. Zakusit vedro, jaké jsem v životě nezažila. Oslavit své narozeniny. Poznat neskutečnou partu lidí, se kterou se doufám ještě někdy setkám. Zažít úžasné momenty, na které budu vzpomínat celý život.
Musím říct, že rozhodnutí vyjet na dobrovolnictví s ESC, bylo jedním z mých nejlepších rozhodnutí v životě. Cítím neskutečnou vděčnost, že mi bylo dopřáno ESC zažít. Tímto bych také chtěla poděkovat Tandemu za podporu a všem úžasným dobrovolníkům, se kterými jsem se během projektu setkala. Velké dík patří také INEXu, na který jsem se obrátila po prvotních komplikacích s mojí předešlou vysílající organizací, a který mi doslova zachránil mou účast na projektu. Pokud v budoucnu budu potřebovat pomoct, vím na koho se mám obrátit. 🙂
