Potřebovala jsem se posunout

Na jaře jsem byla v jednom kole kvůli kombinaci školy, práce a soukromého života. Doslova jsem stereotypně přebíhala z místa na místo a snažila se zvládnout všechny své povinnosti. Věděla jsem, že potřebuju do svého života přinést něco, co mě přesune fyzicky i psychicky jinam. A právě v tom momentě jsem díky INEXu narazila na projekt Bus Travel. Vzhledem k tomu, že ráda skáču do věcí po hlavě, neváhala jsem a poslala jsem přihlášku.

Šlo o různorodý projekt promující neformální vzdělání. Byli jsme skupina 16 dobrovolníků ze čtyř různých organizací. Čtyři z nás byly z českého Inexu, další čtyři z kosovské University of Prishtina, čtyři ze španělské dobrovolnické organizace De Amicitia a zbývající čtyři z dánské DNS (The Neccesary Teachers Training College). Každou organizaci po celou dobu zastupoval jeden leader a já měla tu čest jím být právě za INEX.

Cestování a neformální vzdělávání v jednom

Cílem bylo cestovat skrz Evropu – z Dánska až do Kosova – a pořádat eventy, které budou zábavnou formou ukazovat důležitost soft skills a neformálního vzdělání. Řekla bych ale, že měl více než jednu úroveň učení se. Jedna věc totiž byla, že jsme tyto myšlenky předávali. Druhá, a pro mě ještě o trochu cennější, byla ale ta, že jsme se sami neustále něco učili. Od sebe vzájemně, ale i ze situací, kterým jsme byli denně vystavováni.

Vše začalo naším příjezdem do kampusu Tvind v západním Dánsku. Kampus funguje na principu komunitního života a má úžasnou energii, takže jsme si na něj velmi rychle zvykli. V průběhu pěti dní jsme tam dokončovali přípravy, dělali poslední technické úpravy autobusu (například jsme si dovnitř montovali postele, abychom zadní část mohli využívat jako ložnici), a plánovali trasu. A pak už jsme se vydali na cestu.

Postupně jsme projeli Dánsko, Německo, Česko, Slovensko, Maďarsko a Chorvatsko. V každé ze zemí jsme pořádali workshop, který nesl určité téma. Cílem workshopů ale nebylo jen odprezentovat, co jsme si připravili, ba naopak. Chtěli jsme vyvolat diskusi, přemýšlet společně a nacházet řešení.

Leadership – Větší výzva, než jsem čekala

Kromě workshopů jsme se po cestě starali i o vše ostatní, co bylo potřeba. Jedna skupina byla zodpovědná za nákupy jídla, jiná za plánování trasy, třetí zase za pomoc řidiči při řízení a ranní kontrolu stavu autobusu. Pro mě osobně byla tato část větší výzva, než jsem čekala. Z pozice leadera jsem se měla snažit „mentorovat“ ostatní členy mé skupinky k tomu, aby sami nacházeli řešení. Tím, že pro mě také byly situace nové (stejně jako pro všechny), bylo občas těžké najít rovnováhu mezi mentorováním a přebíráním iniciativy na sebe. Považuju to ale za obrovskou zkušenost, která mi dala více než desítky hodin učení se o leadershipu a týmové spolupráci.

Po posledním workshopu, který se konal na University North v Chorvatsku, jsme se vydali vstříc dalšímu dobrodružství. Tím byla část, která je velmi typická pro dánskou DNS – Investigation. Cílem tohoto konceptu je si stanovit otázku nebo téma, které nás zajímá, a snažit se o něm zjistit co nejvíce skrze komunikaci s místními, ale i pozorování svého okolí. Je to nástroj, jak cestovat a poznávat opravdově, nejen jako turisté. V Záhřebu jsme se tak rozdělili do skupin, vybrali si svá témata a stopem jsme se vydali přes pobřeží Chorvatska, Bosnu a Hercegovinu, Černou Horu, Albánii a jedna ze skupin i Srbsko až do Kosova. Jediný plán, který jsme měli, bylo dorazit za 5 dní do Prištiny.

Investigation byla obohacující zkušenost, která mi změnila názor na balkánské státy o 180 stupňů. Vyprávění všech zážitků by zabralo celé hodiny. Moment, na který nikdy nezapomenu, ale nastal po našem návratu. Po dobu celého projektu jsme si jako tým vybudovali úžasnou energii a po celých 5 dní odloučení jsme si uvědomovali, jak si vzájemně chybíme. Když jsme se pak shledali v Prištině, ten pocit byl podobný, jako když bychom po roce viděli svou rodinu. Všichni jsme si tak uvědomili, jak silné pouto jsme si mezi sebou vytvořili. Po příjezdu jsme si kromě navštěvování letní univerzity užili poslední společné chvíle, sdíleli spolu své zážitky z cestování po Balkáně a pak už jsme se rozloučili.

Krizové situace? Není potřeba mít vše pod kontrolou

Celý projekt mi dal mnohem víc, než jsem si dokázala představit. Kromě mezinárodní perspektivy mi dal přátele, o které doufám, že jen tak nepřijdu. V průběhu cesty jsem si navíc uvědomila, že není potřeba mít vše pod kontrolou a stresovat se, když něco nejde podle plánu. To, s jakým klidem a lehkostí jsme dokázali řešit krizové situace, si chci přinést i do svého pražského života.

Po příjezdu mám pocit, že můžu dělat spoustu věcí, o kterých mě dříve nenapadlo ani přemýšlet. Díky setkání se spoustou inspirativních lidí jsem si uvědomila, že žít budu přesně podle toho, jaký život si udělám. Najednou jsem získala odhodlání vytvářet vlastní projekty, a i do budoucna si chci udržet, že budu dělat věci, které mě naplňují.

Pokud se někdo rozhoduje, zda něco podobného vyzkoušet, poradila bych jediné: Neváhejte a jeďte! Takový zážitek Vám dokáže dát všechno, od spaní na střeše autobusu a zpívání s kytarou u ohně až po inspiraci a nový pohled na svět.