Těžko se mi o tomto píše, protože se právě nacházím v Nebi. Problém je, že Nebe je absencí Pekla a už pouhá vzpomínka na Peklo a zpětné uvědomění toho, jaké to v Pekle bylo, mě do Pekla opět trochu vrací. Takže sbohem Nebe, uvidíme se po dopsání tohoto článku.

Nebe a Peklo jsou metafory prožitku tohoto světa. Nemusíte čekat, než umřete, abyste v nich byli, v jednom z nich se už právě teď nacházíte. S tímto uvědoměním jsem již přijížděl do Brašova, už v Praze jsem se do Nebe dokázal dostávat, ale pouze skrze meditaci či psychedelika, ale nikdy jsem v něm neuměl setrvat dlouhodobě, max. 2 dny. A Peklo, v tom jsem byl skoro pořád a někdy byla jeho intenzita opravdu šílená. Zeptejte se Ade, jak moc miluju Onesti. Jak tedy Nebe a Peklo fungují? Jde o to, jak prožíváte daný okamžik skrze myšlenky a emoce, kdy Peklo je veškerá forma utrpení a Nebe je absencí Pekla.

Peklo = Vztek, nenávist, frustrace, touha po pomstě, strach, úzkost, obavy, osamělost, stud, pocit nedostatečnosti, fyzická bolest, zoufalství, znechucení, nuda, žárlivost, arogance, pohrdání a pýcha

Pokud zažíváte jednu z těchto emocí, jste v pekle a trpíte (a ano, trpíte i při pýše či aroganci, jen vás oklamává vaše ego, které vaši emoci obhajuje). Čím jsou tyto pocity silnější, tím více jste v Pekle.

Nebe = Štěstí, svoboda, klid, mír, pocit naplnění a dostatečnosti, bezpodmínečná láska, užívání si přítomného okamžiku, radost

Nebe zní fajn, co? Tak jak se tedy do něj dostat. No, Nebe je absencí Pekla, tudíž stačí nebýt v Pekle. Nemůžu cítit Klid a Mír, když mám Obavy a Strach a nemůžu cítit Bezpodmínečnou Lásku, když Pohrdám ostatními a nebo se chci někomu Pomstít. Takže je třeba se zaměřit na to, jak nebýt v Pekle, tudíž jak netrpět z těchto pocitů či je ideálně vůbec necítit. Nechápejte mě špatně, ty pocity tam nakonec vždycky budou a ze začátku ve stejné míře, jako jste zvyklí, ale postupem času se začnou ztrácet až se dostanete do bodu, kde jsem teď já. Pokud se u mě některý z těchto pocitů objeví, tak je to jen rychlé problesknutí na maximálně pár minut a jsem z Pekla zpátky v Nebi.

Dobře Filipe, buď k sobě upřímný, stále ještě často bojuješ s nudou a znechucením, když jsi unavený. Takže nebuď arogantní a jdeme dál.

To, co jsem právě udělal, je alfa a omega celého úspěchu. Zvědomování si toho, co se děje. Proč je to tak důležité? Protože Já = Vědomí. Nejsem ani tělo, ani mysl, ani emoce a ani pocity, Já jsem Vědomí a všechny ty věci, co jsem právě vyjmenoval, jsou pouze moje nástroje. A pokud Já jakožto Vědomí se držím stranou a pouze pozoruju, co mysl a emoce (či hůř pocity a instinkty) dělají, pak se jimi nechávám ovládat a začnu se s nimi identifikovat. Jenže mysl, emoce, instinkty a pocity jsou stavěny na to, aby reagovaly na podněty z vnějšího prostředí a z podvědomí tak, aby nás chránily před nebezpečím. A toto bohužel vede k Pekelným pocitům. Proto je zásadní, abychom se My – Vědomí dostali ke kormidlům a vědomě se rozhodovali o tom, které emoce a pocity jsou relevantní a které nikoliv. Získáme tak určitý nadhled nad danou situací a z ní plynoucími emocemi, myšlenkami a pocity. Je to jako když se vám na palubovce auta rozsvítí varovná kontrolka. Pokud byste byli autem, mohli byste říci, že vás bolí brzdy a trpěli byste, byli byste v Pekle. Ale vy nejste auto, vy jste řidič. A řidič sice bere varování na vědomí, ale pokračuje v jízdě a netrpí (možná až pak při výdajích v autoopravně, hihi). Na myšlenky a emoce se dá dívat také jako na nástroje v dílně. Vaše dílna – mysl vám nabízí řadu nástrojů a na Vás – Vědomí je potřeba si z nich vybrat. Pokud mi mysl nabídne myšlenku po pomstě a emoci vzteku, pak je na Mně – Vědomí si říci, že tento nástroj nechci využít, protože nechci jít do Pekla.

Skvěle Filipe, abstraktní jako obvykle. Co se vrátit zpátky k původnímu tématu a dát nějaký hmatatelný návod, jak začít s cestou z Pekla do Nebe.

Prvním krokem je tedy zvědomování si svých myšlenek a emocí. Chce to dost tréninku, ale není to vůbec těžké. Pokaždé, když jsem ovládán nějakou emocí či myšlenkou, pokusím se si je uvědomit. Ze začátku se stává, že si je uvědomím až po tom, co odejdou. To je přirozené a bude se vám to stávat také. Po čase však zjistíte, že si dané emoce a myšlenky uvědomujete v daném čase, ale stále ještě nad nimi nemáte kontrolu. Po delším čase nad nimi začnete získávat více a více kontroly, až je dokážete vzít a zahodit za pár vteřin. To vaši mysl naučí, aby vám tyto emoce a myšlenky přestala nabízet a vy zjistíte, že už je skoro ve svém životě nemáte. Bum a jste v Nebi!

Druhým krokem je nevytvářet úrodnou půdu pro Pekelné myšlenky a emoce. Pekelné myšlenky a emoce nejlépe rostou při Lpění a Podmiňování Lásky. Zkuste si zvědomovat, na kterých věcech, lidech, myšlenkách, principech apod. lpíte a snažte se s tím přestat, protože při Lpění akorát budete nespokojení, zklamaní, frustrovaní a naštvaní. Stejně tak je dobré omezit očekávání od ostatních, věřte mi, ostatní vaše očekávání nejspíš nesplní a vy pak budete akorát naštvaní, zklamaní a v Pekle.

Krok 3: Opakujte na denní bázi a stanou se zázraky, které ani nečekáte. Nejlepším na tom být v Nebi totiž je, že se cítíte skvěle a to se projeví na vašem vztahu k okolí. A ostatní to na vás vycítí a budou se k vám chovat také lépe. Když jsem tu začínal, byly naše konflikty s Ade na týdenní bázi, nedokázali jsme si vycházet vstříc, hráli jsme spolu jakousi mocenskou hru nedůvěry a často jsem cítil pnutí vůči ní i vůči ostatním, i když se zrovna nic nedělo. A poslední měsíc až dva jsou jako v pohádce. Takový klid, mír, kooperace, svoboda. Pokud něco potřebuji, vždy mi ostatní vyjdou vstříc a to i v těch věcech, ve kterých bych se musel ještě 3 měsíce zpátky obhajovat a vysvětlovat a stejně bych nic nezískal. To je síla toho, když je člověk v Nebi, protože tak, jak se díváte na svět, tak se svět dívá na vás.

Proč to píšu zrovna tady v rámci článku o ESC projektu? Protože jak jsem již řekl, chce to trénink a na trénink potřebujete prostor. A to jde těžko, když jste v jednom kole. V Praze jsem sice již tyto všechny věci věděl, ale bylo extrémně těžké je trénovat. Byla potřeba změnit prostředí, protože má mysl na něm byla příliš přilnutá, byla potřeba potkat úplně nové lidi z jiných podmínek, kteří mě budou inspirovat a dají mi podněty, které by mě samy v životě nenapadly. Bylo potřeba se oprostit od zažitého životního stylu, který na mě vyvíjel příliš mnoho tlaku. A město Brašov, zajímaví lidé, které jsem tu potkal, kamarádi, kteří mě přijali za svého, organizace, která mi dala příležitost, a příroda, která nás tu všechny obklopuje, se ukázali jako ideální kombinace pro to, abych si tu mohl vybudovat nový životní styl a standard, skrze který jsem se naučil, jak se dostat do Nebe.

Děkuji, cítil jsem se tu jako Doma a díky vám už vím, jaké je to být v Nebi.

“Funded by the European Union. Views and opinions expressed are however those of the author(s) only and do not necessarily reflect those of the European Union or National Agency. Neither the European Union nor the granting authority can be held responsible for them.”