Lucka je členkou spolku Library of Things (LOT), což v překladu znamená ‘Knihovna věcí’. Dobrovolnického projektu, který má za cíl přimět lidi si věci půjčovat místo zbytečně kupovat, a tak pomoct k udržitelnějšímu přístupu. Protože půjčením věcí můžete jak ušetřit peníze, tak i prostor ve vašem bytě!

Jak vznikl nápad na vytvoření Library of Things?
Nápad vznikl u mého kamaráda Petra, kterého znám mj. z INEXu. Viděla jsem, že na Facebooku sdílel video o Library of Things ze zahraničí s komentářem, že něco takového by se mělo zřídit v Česku. Já spolu s několika dalšími lidmi jsme na to zareagovali a vytvořila se skupinka o 5 lidech a tadá, začali jsme vše zařizovat. Celý proces vlastně trval od ledna do července tohoto roku.

Odkud myšlenka Library of Things pochází?
My jsme se inspirovali třeba v Londýně, Berlíně a v Nizozemí. Celkově tento koncept půjčování věcí namísto jejich kupování nabírá aktuálně hodně na obrátkách. A třeba v Londýně zřídili LOT v přepravním kontejneru, to se nám dost líbilo, je to chytré využití prostor.

Podobné využití prostor praktikujete i vy tady v Hybernské?
Ano, měli jsme štěstí, že v době našeho zařizování nabízela Hybernská prostory, a jelikož pro nás byl normální nájem nemyslitelný, byla to naše velká naděje. Naštěstí se náš projekt líbil, a tím jsme získali potřebné prostory. Je skvělé, že můžeme takto využít opuštěné budovy. Mimo LOT je tam třeba kinosál, bar a přibude i nahrávací studio. Hybernská má za cíl, aby to bylo místo setkávání, a tak propojit veřejnost, akademiky a studenty.

„LOT je určitě i částečným odrazem společnosti, protože miléniálové upřednostňují sdílení věcí a v některých případěch klidně i sdílení bydlení!“

A jak tedy LOT funguje.
Je to jednoduché. Člověk přijde, zaregistruje se a vybere si předmět v katalogu, což může udělat i online. Většinou půjčujeme na týden s tím, že je potřeba zaplatil poplatek za službu plus vratnou zálohu. Na výběr máme zatím 80 předmětů, ale nabídku budeme v budoucnu rozšiřovat a nové předměty budeme hradit právě z peněz vybraných na poplatcích. LOT je čistě dobrovolnický spolek, nemáme z toho žádný profit, a proto máme otevřeno zatím jen tři dny v týdnu.

Jaké věci nabízíte?
Máme hlavně věci, které doma jen zabírají místo a člověk je potřebuje max. párkrát do roka, např. stan, krosny, kytary, vrtačky nebo třeba i cestovní vodní dýmku. Hodně věcí z naší aktuální nabídky jsme dostali darem, od firem k jejich propagaci, popř. nakoupili z našeho grantu. Teď zkoušíme, co si lidé půjčují nejvíc, a podle toho budeme dokupovat další předměty. Našimi hlavními zákazníky jsou studenti a mladí lidé, takže se budeme soustředit především na jejich preference.

Jaká je vize LOTu?
Rádi bychom vytvořili komunitu lidí, která by se pravidelně vracela a využívala naši ‘knihovnu’. Snažíme se tedy o větší komunikaci mezi členy spolku a zákazníky. Chtěli bychom, aby lidé využívali sdílení věcí a omezili zbytečné nakupování věcí, které zřídkakdy potřebují. LOT je určitě i částečným odrazem společnosti, protože mileniálové upřednostňují sdílení věcí a v některých případech klidně i sdílené bydlení! Navíc je to i udržitelný přístup – chceme, aby lidé více přemýšleli o tom, co kupují. Organizujeme i workshopy, které se zaměřují na výrobu ‘udělej si sám’ věcí a jsou většinou jednou měsíčně. Zájemci si můžou vyrobit třeba dárkové taštičky, obálky anebo i sandály!

Jak ses dostala k dobrovolnictví?
Začala jsem u INEXu, kdy jsem třikrát vyjela na workcampy a účastnila se dobrovolnických událostí. Potom jsem dělala třikrát campleadera a dobrovolnictví se stalo mým hobby. Teď jde dobrovolnictví kvůli práci trochu stranou, ale mimo LOT jsem ještě členem INEXu a aspiruju na člena kontrolního výboru a školím campleadery.

Co tě u dobrovolnictví drží a co ti to dává?

Dobrovolnictví mě baví a naplňuje, poznávám skrz něj řadu nových a zajímavých lidí. Je super vidět výsledky mojí práce. U LOTu mě také baví ten start, kdy můžeme zkoušet nové a nezajeté věci. Je dobré pozorovat, že naše činnost může mít pozitivní sociální dopad, a stojí to za to, i kdybychom pomohli jen pár lidem. Na dobrovolnictví mám ráda, že mi nikdo nediktuje, co mám a nemám dělat, a sama si mohu vybrat, čemu se chci věnovat. Je to takové zpestření každodenní reality a mimo to věřím, že se mi pak všechny ty dobré skutky vrátí.

Lucie Ptáčníková

Máš zájem realizovat vlastní projekt v rámci programu INEXup? Chceš se připojit k jednomu z aktuálních projektů?