První zářijový týden zdobil v kalendáři už od jara velký nápis „Valencie“. Valencie je krásné španělské město, kde jsem strávila víc než rok na Erasmu a kam se od té doby minimálně 1x ročně vydávám na setkání s přáteli, které jsem během svého pobytu poznala. 

Jmenuji se Jitka, je mi 27 let a druhým rokem pracuji jako farmaceut v Ústavní lékárně IKEM. Od začátku pandemie COVID-19 se naše i tak náročná práce stala ještě náročnější a tím větší bylo moje těšení se na vysněnou dovolenou. Nemohla jsem se dočkat, až více než po roce obejmu svoji nejlepší kamarádku z Německa, pozdravím se se španělskými, belgickými, kolumbijskými a dalšími přáteli ze všech koutů světa. Se slzami v očích jsem proto v půlce prázdnin četla e-mail o zrušení mého letu. Jeden po druhém odpadali také přátelé a naše setkání bylo opět odloženo na neurčito.

Já se ale nevzdávám! Tak moc jsem se těšila na vystoupení z rutinních dní, na teplo, moře, zahraniční přátele, jinou kulturu a ten jedinečný pocit, když se letadlo odlepuje od země… Pár týdnů jsem si lámala hlavu s tím kam, jak a s kým vycestovat. Termín mé dovolené se blížil a já pořád bez plánu. A pak to přišlo!
Tak jako většina mých velkých myšlenek i tato se zrodila při běhu. Vycestovat v rámci dobrovolničení, to je ono! Kompromis mezi tím vycestovat sama ale zároveň být obklopena skupinou podobně smýšlejících lidí, zažít něco zcela nového, dostat se na místo a dělat činnost, ke kterým bych se během klasické dovolené nedostala. Nemohla jsem se dočkat až doběhnu domů, a ještě uřícená z běhu jsem zasedla k internetu. Netrvalo dlouho a proklikala jsem se až na stránky INEX. Když jsem v databázi workcampů zahlédla mexickou vlajku, zpozornila jsem. Po přečtení názevu „Sea Turtles Conservation“ jsem měla vybráno! 😀 Ještě v ten moment jsem vyplnila vše potřebné a odeslala jsem žádost. Až pak jsem se šla konečně osprchovat. 😀

Od momentu odeslání přihlášky do začátku workcampu zbývaly přesně tři týdny. Sama jsem nevěřila tomu, že by to mohlo vyjít. Tak moc jsem si to přála, a tak moc jsem nechtěla být znovu zklamaná. Ani ne za pět dní mi přišel oznamovací email. Vzali mě! Moje nadšení, radost a prožívání celého projektu se mnou sdíleli i moji kolegové a rodiče, kterým za to moc děkuji. Tři týdnu uplynuly jako voda. Během poměrně krátkého času jsem musela zařídit vše potřebné, což během pracovního procesu byla v určitých okamžicích opravdu výzva. Stejně jako moje osobní výzva odletět o čtyři dny dřív a zdržet se sama v hlavním městě Mexico city. Milým překvapením je pro mě Anežka, druhá dobrovolnice účastnící se tohoto projektu, se kterou se 1. září potkáme na letišti v Mexico city a celou workcampovou zkušenost v Rincón de Guyabitos prožijeme společně. 

Plná očekávání, touhy po dobrodružství, přirozeně také nervozity ale hlavně radosti se zítra vydávám za svojí úplně první dobrovolnickou zkušeností, tak trochu jinou dovolenou a mojí výzvou pro letošní rok

Zajímá tě jaká bude naše první workcampová zkušenost, jak spolu pečujeme o želvičky a poznáváme krásy Mexika? Sleduj nás na Instagram a Facebook stories pod pod hasthtagy #AnJiWorkcampujou, #sodvahou

Donor