Když jsme si s kamarádkou z workcampu slíbily, že se ještě někdy uvidíme, nečekala jsem, že se to skutečně stane. Opak byl ale pravdou. Od chvíle, kdy skončil náš workcamp ve francouzské Provence, jsme se viděly už dvakrát. Na podzim jsem ji navštívila v Edinburghu, kde byla na Erasmu, a nedávno přijela ona za mnou do Prahy. Právě lidé, které jsem na workcampu potkala, jsou tím nejcennějším, co jsem si z celé zkušenosti odnesla.
I když se s většinou ostatních dobrovolníků už nejspíš nikdy neuvidím, budu často vzpomínat na všechny společné zážitky. Nikdy nezapomenu na šestihodinovou cestu stopem na místo, které bylo od workcampu vzdálené sotva hodinu autem, ani na okamžik, kdy jsem s naší workcamp leaderkou skočila z asi pětimetrové skály do ledové vody, nebo oslava francouzského státního svátku u radnice s celým městečkem. Nečekala jsem, kolik toho během těch dvou týdnů zažijeme.
Samotná práce byla ale náročnější, než jsem si představovala. Stavění kamenné zdi metodou dry stone totiž není ani tak o tahání těžkých kamenů, jak by si člověk mohl myslet, ale hlavně o hledání toho správného kamene a jeho přesném umístění. O to větší radost jsme pak měli z hotové zdi, zvlášť když jsme byli zpočátku všichni trochu skeptičtí, jestli to vůbec zvládneme. Skvělé bylo i setkání s workcampem z vedlejšího města, který pracoval na podobném projektu, mohli jsme se společně smát tomu, jak je stavění zdi náročné a jak dlouho komu trvá najít “ten pravý” kámen.
Nikdy na to nezapomenu. Smích, provensálské teplo a slunce, hudba, hvězdy, které byly v noci nádherně vidět, kouzelné středověké městečko a především zážitky sdílené s ostatními dobrovolníky.
Více fotek najdeš na našem Instagramu – SofiWorkcampuje
