Ocitla jsem se ve fázi života, kde jsem chtěla poznávat nová místa, nové lidi a nabýt spoustu zkušeností a zážitků. V ten moment jsem narazila na ESC, a tak i na projekt Artslab v Rumunsku, který mě zaujal a svou tématikou se lišil od jiných nabídek. Tématicky ladil s mým středoškolským studiem multimediální tvorby – hlavní linkou projektu bylo umění. Toto měla být již šestá generace a zároveň i ta největší na počet účastníků.
Přijela jsem jako první člen týmu ze všech 15 dobrovolníků. Prostor se zdál být prázdný a obrovský, ale zároveň plný historie. Všude po stěnách byly umělecké kreace generací před námi. Tato prázdnota se však později začala měnit, když pomalinku začali přijíždět ostatní dobrovolníci. A od té doby jsme se nezastavili :). Čekaly nás různé neformální teambuilding. aktivity, poznávání rumunské kultury, hospitality a především lokální komunity.
Velkým obohacením pro mě bylo soužití s dalšími 14 dobrovolníky z různých kultur a zemí. Občas to byla i výzva, skupina byla velmi různorodá a já jsem díky tomu vyšla ze své komfortní zóny a dozvěděla jsem se sama o sobě věci, které jsem dosud netušila. Celá tato sedmiměsíční zkušenost mě velmi obohatila a posunula.
Projekt byl rozdělen na několik alternativních muzeí, kolem kterých se všechny workshopy, residence a později výstavy točily. První téma bylo Jemom, toto muzeum na mne zanechalo největší otisk. Bylo to první téma a první rezidence ve škole pro zrakově hendikepované. Nevěděli jsme, jak se na vedení takové residence připravit, rumunsky jsme neuměli, a tak bylo celkově komplikované s dětmi komunikovat. Plány aktivit jsme museli flexibilně dle situace upravit, a postupně to začalo být všechno snadnější. Zjistili jsme, že člověk musí být velice flexibilní a otevřený. Studenti byli velice zainteresovaní v práci s různými materiály a krásný zážitek byl, když jsme přinesli do jejich školy na výstavu finální práce těchto dětí. Vidět jak na sebe byli pyšní a chtěli učitelům a ostatním kamarádům představit, co vytvořili, bylo krásné.
Residence byla jedna část mé práce, další byla tvorba vlastních děl na již zmíněné výstavy. Další muzeum bylo folklorní, kde jsem tvořila obraz s ovčí vlnou, protože oblast u Moldavy, ve které jsem se nacházela, byla plná pastýřů a ovcí. S další účastnicí jsme se tedy vydali na lov za vlnou do okolí. Vzpomněly jsme si na kopce nedaleko našeho města, kde jsme viděly pastýře s ovcemi. Když jsme na toto místo došly, ovce už tam ale nebyly. Cestou jsme zaslechly v malém chlívku volání jiné ovce. A tak jsme narazili na skupinu rumunských mužů, kterým tyto ovce patřily. Oni nám ukázali právě rumunskou pohostinnost, pozvali nás do jejich světnice, kde nám opekli brambory se solí a poté nás vzali za ovcemi, kde jsme si s nimi nastříhaly, kolik vlny jsme chtěly. Takové zážitky byly velmi obohacující a byl jich nespočet.
Za 7 měsíců, které jsem v Rumunsku strávila, jsem poznala, jak velká tato země je a jak má krásnou přírodu, její kulturu, jídlo. Viděla jsem hory, moře a rozlehlé kopce. Naučila jsem se o různých nových tématech, o kterých jsme tvořili alternativní muzea. Poznala spoustu nových lidí a navázala přátelství na celý život. Za celou dobu jsem však nenarazila na časté obyvatele rumunských lesů – medvědy, třeba právě vy, jestli pojedete do Rumunska budete mít větší štěstí.
“Funded by the European Union. Views and opinions expressed are however those of the author(s) only and do not necessarily reflect those of the European Union or National Agency. Neither the European Union nor the granting authority can be held responsible for them.”
