Moje cesta tedy začíná někdy v dubnu, kdy jsem se stala stážistkou pro INEX-SDA. Díky tomu jsem zároveň dostala tuto nabídku, jestli náhodou nechci vést workcamp ve Farmstudiu u Mělníka. Tu jsem bezmyšlenkovitě přijala, jelikož jsem neměla mnoho plánů na léto a mohla by to být dobrá zkušenost. Farmstudio je nezávislé kulturní centrum, které hostí umělecké projekty a různé komunitní akce. Místo má obrovský potenciál, ale vyžaduje rozsáhlé renovace, na které by majitel sám jen těžko stačil. 

Čím byl ale workcamp blíže, tím se více objevovali různé obavy: Co když mě dobrovolníci nebudou respektovat? Co když nám vznikne špatný kolektiv? Co když nastanou problémy v komunikaci s místním partnerem a mnoho dalších…Nezbylo mi nic jiného, než překonat strach a vrhnout se do toho naplno. 

Všechny mé obavy ale opadly hned po příjezdu prvních dobrovolníků. Netrvalo to ani hodinu a už jsme spolu všichni vařili večeři a stávala se z nás jedna velká rodinka. A hned druhý den jsme se pustili do práce. Dobrovolníci si společně s mojí pomocí vařili navzájem, přičemž se po skupinkách střídali. Zatímco zbytek pracoval na renovacích. Povedlo se nám tak opracovat nespočet dřevěných trámů, zrenovovat celý jeden pokoj, vyplít záhony a uvařit mnoho výborných jídel.

Samozřejmě nám ale i zbyl čas na trochu zábavy. Práce trvala 6 hodin denně a večery jsme trávili spolu, ať už výlety k blízkému jezeru, hraním deskových her nebo koukáním nejen na české filmy.

Během volných dnů jsme podnikali výlety a snažili se dobrovolníkům přiblížit co nejvíce českou kulturu. Vydali jsme se tak autobusem do Mělníka, kde jsme viděli soutok Vltavy a Labe a pochutnali s v místní restauraci. Vylezli jsme na hrad Kokořín a prohlédli si čertovy hlavy v Želízech.

Ve druhé polovině workcampu jsme měli s dobrovolníky příležitost zúčastnit se workshopu s tématem accessible participatory cross-media storytelling for sustainability. Zhlédli jsme zajímavou prezentaci na téma udržitelnost a film-making, po které jsme tvořili vlastní krátká videa na téma udržitelnost. Vyzkoušeli jsme si, jaké to je tvořit tento typ obsahu, naučili se pracovat s technickým vybavením a sestříhat si vlastní video.
Aby toho nebylo málo, pomáhali jsme také s přípravou místního festivalu Vzletné Farmstudio.

Přičemž naše úkoly sahaly od přípravy jídla až po obsluhu stánku s občerstvením. Společně jsme tak připravili pizzu, grilovali a prodávali vstupné. Zhlédli jsme ale několik představení a užili si koncert začínající rapové skupiny Tajný Lionel. 

Tento workshop a festival byly velmi příjemným zpestřením jak pro nás vedoucí, tak i pro dobrovolníky, kteří si oboje náramně užili.

Dnes už nechápu, proč mě tehdy přepadly takové obavy. Zároveň lituju, že jsem jim vůbec na chvíli uvěřila. Vedení workcampu se nakonec stalo jedním z nejintenzivnějších a nejcennějších zážitků, na které budu dlouho vzpomínat. Pomohlo mi to lépe pracovat se svými obavami a hlavně posílilo důvěru v sebe samu. Měla jsem navíc obrovské štěstí na mého spolucampleadera Bořka, se kterým jsme tvořili sehraný tým, a na úžasnou partu dobrovolníků z různých koutů Evropy. 

Shrnout těchto výjimečných 14 dní do jednoho článku není snadné ale vím jistě, že to bylo rozhodnutí, které stálo za to. A pokud někdo váhá, jestli se do vedení workcampu pustit, můžu to jen ze srdce doporučit.