Do tohoto projektu jsem se přihlásil, protože jsem chtěl poznat nová místa, jinou kulturu, zapojit se do něčeho smysluplného a zároveň aby termín vycházel na druhou polovinu prosince, kdy máme v Česku vánoční svátky a mohu tak dobře využít volno v práci. Nabízelo se několik možností, ale Intercultural and Language (ICL) Nakhon Ratchasima mi vyhovoval nejvíce – jak termínově, tak i tím, že byl ověřený řadou účastníků. Navíc byla v době mého rozhodování cena letenek z ČR ještě přijatelná (pak jsem chvíli váhal a mezitím ceny výrazně vzrostly – tip č. 1: Letenky řešte v předstihu!).
V Asii jsem nikdy předtím nebyl, a tak mě opravdu lákalo zjistit, jací jsou místní lidé a zda – případně jak moc – se liší. Zajímaly mě kulturní rozdíly, jazyk, každodenní život i to, jak místní vnímají cizince a Evropany. Tohle všechno se nejlépe pozná tak, že se zapojíte do místního života a trávíte čas společně s místními. Projekt je navíc koncipovaný tak, aby se v základních školách pracovalo s angličtinou. Děti tak mají možnost slyšet angličtinu od cizince a rovnou si ji vyzkoušet v praxi. Zároveň se dozví něco o jeho kultuře a vidí, že studium angličtiny má skutečný smysl. Pro mě to byla skvělá příležitost poznávat tyto věci už u těch nejmenších.
Musím říct, že jsem neměl žádná velká očekávání. Vyrazil jsem s tím, že se to nějak vyvine a že se každopádně vrátím se zkušenostmi (tip č. 2 – Nepřemýšlejte zbytečně moc o tom, jaké to asi bude, a nevytvářejte si přehnaná očekávání. O to víc pak můžete být příjemně překvapeni tím, jak se věci budou samy od sebe odehrávat.). Už z e-mailové komunikace se zástupci hostitelské organizace jsem měl ale dobrý pocit. Před odletem jsme se přes WhatsApp spojili i s Aom, naší hostitelkou a zároveň učitelkou angličtiny v jedné ze dvou škol, které jsme měli navštěvovat. Když píšu „my“, myslím tím sebe a Dariu z Ruska, která byla druhou dobrovolnicí z Evropy.
Po příletu do Bangkoku a několika hodinách cesty autobusem do oblasti Dan Khun Thot v provincii Nakhon Ratchasima nás Aom vyzvedla podle domluvy a jeli jsme se ubytovat. V krásném, plně vybaveném rodinném domě jsme se hned seznámili s jejími velmi milými rodiči, kteří jsou také učiteli, a společně jsme povečeřeli. Protože jsme se na tento termín přihlásili jen dva, každý z nás měl vlastní pokoj – o pohodlí tedy nebyla nouze. Brzy jsme se seznámili také s Baibuou, další učitelkou angličtiny, se kterou jsme trávili čas ve druhé škole.
Děti chodí do školy rády
Navštěvovali jsme dvě základní školy – Ban Map Krat School a Ban Krok Luek School. Ban Map Krat School (MG) je menší škola s přibližně devíti učiteli, jedním školníkem a asi 60 žáky, včetně mateřské školy a 1.–6. třídy (7–12 let). Ban Krok Luek School (KL) je o něco větší – má podobný počet učitelů, ale přibližně dvojnásobný počet žáků. Obě školy mají velmi příjemné zázemí, hřiště a také místa určená k pěstování vlastních plodin.
Každý všední den jsme střídavě navštěvovali jednu z těchto škol jako doprovod učitelky (buď Aom, nebo Baibuy) a zapojovali se do výuky. Velmi se mi líbil způsob, jakým byly hodiny angličtiny vedeny – v pohodové a zábavné atmosféře. Vždy jsme začínali nějakou společnou hrou na „rozehřátí mozkových závitů“, poté jsme se učili něco nového nebo opakovali již probrané učivo a na závěr jsme si vše zapisovali do sešitů, aby nám to neuteklo z paměti (tip č. 3 – Připravte si jednoduchou hru na zpestření výuky, děti i učitelé to velmi ocení.).
Celkově mi přišlo, že děti chodí do školy rády. Mají možnost potkávat se s kamarády, hrát různé hry (do kterých nás často zapojovaly také) a učit se nové věci. V naprosté většině případů jsem vídal spokojené a usměvavé tváře. Přijde mi, že naše evropské školy jsou na tom v tomto ohledu hůře. Škola je často vnímána jako povinnost, kde musíme podávat výkon a dosahovat co nejlepších výsledků. Někde se v tom ztrácí ta radost….
Kromě běžné výuky jsme zažili také tzv. Scouting Day. S oběma školami jsme vyrazili do kempu, kde si žáci užili zdolávání překážek v přírodě, nacvičená vystoupení před skupinami z jiných škol a přespání mimo domov. I pro nás to byla velmi silná a nezapomenutelná zkušenost.
U několika tříd byl také prostor pro sdílení našich kultur – české a ruské. Snažili jsme se dětem přiblížit to, co naše země vystihuje: polohu, státní symboly, památky, zvyky, tradice, pohádky i sportovní zajímavosti. Kromě nových informací si děti odnesly i drobné dárky z našich domovů (tip č. 4 – Vezměte s sebou pár maličkostí pro děti. Budou vás mít rády i bez nich, ale je to milý bonus.).
Také mimo školní prostředí jsme měli velmi pestrý program. Aom se opravdu snažila, abychom se nenudili. Navštívili jsme historický park Phimai, chrám Wat Ban Rai, místní trhy v Bueng Sikhio Public Park, večerní trhy v Koratu a zažili vánoční oslavy v obou školách. A to je jen část toho, co jsme stihli.
Nejlepší tip na konec
Když si uvědomím, kolik nových chutí jsme ochutnali, kolik milých lidí jsme potkali a kolik jsme se toho naučili, je až neuvěřitelné, jak rychle ty dva týdny utekly. Příště bych určitě volil alespoň o týden delší pobyt (tip č. 5 – Užívejte si každou chvíli. —> The present is a gift… that’s why they call it “present”.).Děkuji všem, kteří tyto a podobné projekty připravují. Díky vám máme zážitky na celý život a věřím, že jsme i my ve školách zanechali něco dobrého. A pokud tyto řádky čte někdo, kdo ještě váhá, mám pro tebe nejlepší tip na konec: Přihlas se hned teď!
