Samotné dobrovolnictví mě lákalo už dlouho, pokoušela jsem se v rámci mojí práce jako dentální hygienistka o pár projektů sama, ale tak nějak to pořád nebylo ono a nabídka INEXu byla velmi široká. Na Srí Lance jsem si to moc užila.

Dalo by se pořád dokola omílat, že tím hlavním důvodem je dobrý pocit, který pramení z dělání smysluplné a prospěšné práce. To je pravda. Ale byla by škoda zredukovat workcampy jenom na tohle – výměnou za trošku neplacené práce a volného času totiž dostanete mnohem víc, než byste čekali…

Díky účasti jsem byla svědkem toho, jak probíhá domluva mezi místním partnerem a vedoucími a jak se organizují jednotlivé aktivity a práce. Mohla jsem pomáhat s překladem a také se vydat do ulic a propagovat setkání zahraničních dobrovolníků s místními občany…

Jako 16 letá studentka gymnázia, která by ráda strávila prázdniny smysluplným způsobem, jsem se toto léto rozhodla účastnit se nějaké dobrovolnické akce. Náhodou jsem narazila na stránky INEX-SDA a vybrala si z mnoha možností dvoutýdenních výjezdů do zahraničí. Jelikož se jednalo o můj první workcamp, vybrala jsem si nepříliš exotickou destinaci, sousední Německo.

Na workcamp do Nepálu do Kavresthali community of Káthmándú district jsem odjížděla s klasickou směsí obav a nadšení. "Učit angličtinu děti v Nepálu bylo něco, o čem jsem už dlouho snila, a tak jsem se jednoho dne přestala vymlouvat na nedostatek času a prostě jsem se během pár týdnů sbalila a vyrazila."

Petr se v létě 2018 za asistence brněnské organizace IQ Roma servis a INEX-SDA vypravil se skupinou dalších 4 Čechů na výměnu mládeže do Belgie:
"Jsem rád, že jsem se tohoto projektu mohl účastnit, mám nové kamarády a zlepšil jsem si angličtinu. Už se nestydím mluvit", říká o své zkušenosti.

Denisa, Katka, Monika a skupina teenagerů vyrazili v létě 2015 na dobrovolnické projekty do zahraničí. Přečtěte si, co na projektu dělali a co jim účast přinesla.

Jan Vondráček vypráví o svých zážitcích z workcampu ve španělském Katalánsku

Since I started my EVS in INEX, I started thinking about the possibility to participate in a workcamp, but after they asked me to do it as a campleader, I decided to accept this challenge, although I was sure that wouldn’t easy.

„Člověk se tu nikdy nenudí,“ říká o své stáži Anička a dodává: „Navíc si člověk zažije fungování neziskové organizace na vlastní kůži a to je třeba pro mě skvělá a neopakovatelná zkušenost.“

"PR u neziskovky? Ty většinou řeší každou korunu, aby mohly vůbec fungovat, a člověk tak nějak čeká, že PR asi nebude zrovna nejdůležitější a bude spíš takovou bokovkou řešenou na koleni. To jsem se ale tak trochu přepočítal." ohlíží se za svou stáži Šimon.

Jak mluvit o globální solidaritě a rovném partnerství mezi organizacemi, když všechny metody a přístupy, které využíváme, vychází jen z evropského kontextu? Můžeme navazovat globální partnerství založená na rovnosti, když žijeme ve světě plném nerovností? Odpovědi nejen na tyto otázky hledala Veronika Uhlířová.

S Anežkou jsme se bavili o tom, v čem je odlišná práce s penězi v neziskovce a v běžných firmách, kde by se jich hodilo víc a co ji na práci v INEXu baví.

"Chceme být slyšeni a chceme slyšet jiné. Chceme se smát a užívat si život, najít přátelství a udržet jej. A právě to jsem na tomto workcampu získala – přátele, se kterými si můžu popovídat o všem, co je pro mě důležité." A spousta dalších vzpomínek Aleksandry Krajewské o její letní cestě.

Co je Knihovna věcí? Lucie Ptáčníková o ní v rozhovoru říká: "U LOTu mě také baví ten start, kdy můžeme zkoušet nové a nezajeté věci. Je dobré pozorovat, že naše činnost může mít pozitivní sociální dopad, a stojí to za to, i kdybychom pomohli jen pár lidem."