V roce 2019 jsme oba poprvé vyjeli na náš první workcamp, avšak každý sám. Teď nás čekal první společný workcamp v Česku a ještě v roli vedoucích. 

Jak jste se na workcamp připravovali?


Jednou z části příprav bylo vytisknutí všech potřebných dokumentů pro účastníky. Proběhla i komunikace s místním partnerem, kterým byl v našem případě pan starosta Nové Lhoty. S ním jsme probírali pracovní plán a možnosti trávení volného času. Dalším stěžejním bodem bylo plánování nákupu. Museli jsme se vejít do určitého obnosu peněz za celý workcamp. 
Před odjezdem na workcamp, jsme zjistili, že budeme mít dobrovolníky převážně z Česka a pouze dva zahraniční účastníky.
Fakt, že Kuba bude na projektu jediný kluk ho zaskočil, ale jak se říká, na smetišti může být jenom jeden kohout. Tak to se rozhodně vyplnilo. 

Na místo jsme přijeli s denním předstihem, a po dlouhé cestě až skoro na hranice se Slovenskem jsme dojeli do malebné vesnice Nová Lhota. Kde nás přivítal úsměvný a pozitivní pan Starosta. 

Ukázal nám ubytování, které bylo opravdu skvělé a lepší jsme si ani nemohli přát. Jednalo se o opravenou starou faru se spoustu pokojů, sociálním zařízením a prostornou kuchyňkou, se zahradou a nechyběli ani houpací sítě.

Řešili jste během workcampu konflikty, nedorozumění, stížnosti?

Troufáme si říct, že během celého workcampu nedošlo k žádným závažným konfliktům ani stížnostem, a vše proběhlo více méně v poklidu. Když pomineme nedostatečné sportovní vybavení. (Chyběli nám míče na hraní míčových her nebo třeba frisbee).

Již první večer jsme si zkusili roli lídra, jak se patří a na řadu přišla improvizace a řešení problému. 
Díky vzdálenosti Nové Lhoty od Prahy asi 5 a půl hodiny, a spojením převážně vlaky, jsme se dostali do komplikace, kdy jedna z našich zahraničních účastnic nestíhala poslední vlak. 
Naštěstí to, ale dopadlo dobře a problém jsme rychle a spolehlivě vyřešili. 

Druhý den jsme se již skoro kompletní vydali pracovat do místní čajovny. V téhle kouzelné místnosti plné bylin a několika přístrojů se, jak už název značí, tvoří ten zázrak zvaný čaj. 🙂

Úkol zněl jasně, otrhat dobromysl.
Poté jsme se přesunuli na ruční strojek a, když píšu ruční myslím tím opravdu ruční, (jestli si umíte představit strojek na těstoviny tak to vypadalo velice podobně). A začali jsme zpracovávat velké množství bylin převážně lípy.
Avšak toto není normální výroba, která se tam za normálních podmínek uskutečňuje, díky pandemické situace, která ovlivnila celý svět, ovlivnila i dodávku stroje na mletí bylin. Ale to, co nezastane stroj zastanou dobrovolníci 😀 
Ale nemohli jsme se zlobit, bylo to pro ně něco nového stejně jako pro nás, a český národ je dobrý v improvizaci, a to jsme dokázali, že opravdu jsme.

Ale kdo si myslí, že na mletím bylin to končí, tak opravdu ne. Díky tomu, že to byl ruční mlýnek se nedala nastavit ani korigovat hrubost. A přišli na řadu sítka a prosévání, a následná separace velkých klacíků tzv. přišli na řadu naše holky popelky. 😀 
Až následně poté co jemnost byla dostačující a ve směsi nebyli větší kousky se dal do provozu stroj, který porcoval do čajových sáčku hotovou směs. A následně se sáčky krabičkovaly. 

Řešili jste během workcampu nějaké kulturní stereotypy?

Ano, jeden by se našel. Zejména jedná li se o francouzskou etiketu stolování, ještě nikdy jsme neviděli jíst buchty příborem. 😀 

Práce dobrovolníky bavila i nebavila. Na pozici lídra je obtížné, udávat role při práci. Chce to trochu trpělivosti a odvahy, udat práci, která není vždy chtěná. 
A i když se může zdát, že čím méně práce je lepší tak opak je pravdou, ne vždy je potřeba na práci pro jednoho lidi tři. Za chvíli máte stejný problém a otázku, a co je potřeba udělat dál?

Po vyvoněné práci jsme také vyrazili na výlet na Velkou Javořinu, která leží na hranici se Slovenskem. Po fyzicky stráveném volném dni jsme nechali naše svaly odpočinout a zapojili jsme tvůrčí myšlení, a vydali jsme se do místního ekocentra zvelebit místní starou studnu, krásnou mozaikou. 
Načerpali jsme inspiraci v místní přírodě, a zhotovili krásnou mozaiku. A odnesli si zkušenost v odlišné oblasti umění. 

Co vám dalo nejvíce zabrat?

Kromě mletí lípy? Asi zvládat a pochopit skupinovou dynamiku, snažit se začlenit všechny účastníky do společných aktivit. A rozbořit ticho u jídla.“ 

Náš workcamp se nekonal pouze na jednom místě. V druhé části workcampu jsme se časně ráno vydali na Salaš Travičná. V Tvarožné Lhotě se nachází místní pobočka INEXu – INEX Bílé Karpaty. 
Salaš Travičná je skanzen s expozicí místního vzácného stromu Oskeruše, která roste pouze v Bílých Karpatech.
Jsou zde jednoduché podmínky pro bydlení. I přes nepřízeň počasí, jsme si po dvou dnech s žitím v souladu s přírodou a spoustou zvířat, přivezli nové zážitky. Také jsme sbírali jiné bylinky jako například řepík lékařský.

Co jste se během workcampu naučili? 

Naučili jsme se improvizovat, protože ne vždy všechno vyjde podle plánu a nejlepší možné řešení je hezky po česku improvizovat. Řešit věci za pochodu. Každý problém má své řešení, a občas zdánlivě jednoduché, ač se to na první pohled nezdá.

A byl tu čas loučení. To je na celém workcampu vždy to nejtěžší. 

Na co jste se nejvíce těšili po konci workcampu?

Kuba: „Jednoznačně na pořádnou flákotu.“ 
Zuzka: „Že nebudu muset přemýšlet co budeme vařit a kdy půjdeme nakupovat. A taky, že za nás někdo uvaří a následně umyje nádobí.

Zhodnocení: Odnášíme si z této zkušenosti spoustu poznatků, že na všem se dá domluvit a vše je potřeba řešit s klidem, a hlavně s optimismem. Ne vždy je role vedoucího jednoduchá, ale také není nejtěžší. 

Jak byste zhodnotili svou pozici leadera? 

Určitě by jsme více zapracovali na předpřípravné části zejména plánování volného času. Snažili se více pochopit potřeby jednotlivých účastníků ale i celé skupiny. Ne vždy to co se jeví jako dobrý nápad leaderům, se ne musí sejít s nadšením účastníkům.“

Byla to pro nás ojedinělá zkušenost a těšíme se na další takové dobrodružství. Které nám přineslo mnoho zkušeností jak do osobního, tak do profesního i studentského života.

Jak vám to šlo v páru?

Workcamp nás dostal do situací, které bychom spolu v běžném životě asi jen tak neřešili. Přes udávání rolí, rozdělení povinností a úkolů až po vedení lidí.  

Velkou výhodou toho, že workcamp vede pár, nebo kamarádi spolu je, že se s tím druhým leaderem hodně dobře znáte. Není potřeba se seznamovat, pracovat na budování vztahu, zjišťovat o osobě věci a informace, atd. Oba už dopředu víte, své slabé a silné stránky a to jak se budete doplňovat a navzájem se držet a podporovat můžete před odjezdem řešit hezky z pohodlí obýváku. 

Samozřejmě je to zase další úhel pohledu do vztahu, kdy uvidíte jak druhý zvládá konflikty, jak se postaví k úkolu nebo jaké to je když je jediný kluk v obležení holek. Celkově jsme si užili vedení a máme nový silný  zážitek, který už navždy budeme společně sdílet.

Vyrazíte příští rok znova?

Jako účastník? Určitě!
Jako leader? Uvidíme. 

Potřebuješ si připomenout začátek? Přečti si Zuzky a Kubův předodjezdový článek.